Pokud patříte k těm, kdo přijeli na jižní Moravu za vínem a hledáte tradiční vinařskou obec se skvělými víny, pak jste u cíle svého putování. Dál už hledat nemusíte, protože Pavlov svým návštěvníkům předkládá všechno, co hledáte – kvalitní víno, osobitý přístup vinařů i výstavné historické vinné sklepy s lisovnami, místní vinotéku. Tím ovšem přehlídka zajímavostí nekončí – jen málokterá obec na jižní Moravě vám zároveň nabídne úchvatný pohled na rekreační oblast Novomlýnských nádrží, možnost vystoupat na vysoký hřeben Pálavy nebo návštěvu zříceniny někdejšího strážního zeměpanského hradu Děvičky ze 13. století. Atraktivní je i nejbližší okolí, zejména město Mikulov a Lednicko-valtický areál, zapsaný na seznamu památek UNESCO.

Dle  archeologických  nálezů  se  předpokládá, že   první   vinice   na   Moravy   se   objevily   již ve 3. stolení našeho letopočtu v době pobytu římských legionářů právě na úpatí Pavlovských vrchů. V době slovanského osídlení v 9. stolení n. l. bylo vinařství již velmi rozvinuto. Archeologické  nálezy  vinařských  nožů  a  semen  révy potvrzují  rozvinuté  vinařství  slovanského  obyvatelstva Velkomoravské říše.

Archeologické nálezy potvrzují, že území dnešního  Pavlova  bylo  osídleno  prakticky  nepřetržitě již od dob lovců mamutů. Obec měla dříve také  název  Pálava  a  až  do  roku  1945  Pollau. Hlavním  zdrojem  bohatství  obce  bylo  vinařství. Již v roce 1444 byl největší vinařskou obcí na  mikulovsku.  První  zmínka  o  obci  pocházíz  11.  století,  kdy  Pavlov  náležel  ke  staroboleslavské  kapitule.  Od  první  poloviny  14.  století se obec na víc než pět set let stala pevnou součástí mikulovského panství.

Hlavním zdrojem bohatství obce bylo odedávna vinařství;  ostatně  před  třicetiletou  válkou  se réva  vinná  pěstovala  na  více  než  polovině půdy. Války v žádné zemi vinicím neprospívaly. Zejména války husitské a válka třicetiletá způsobila velký útlum vinohradnictví.

Architektonické    památky    nám    prozrazují, že naopak obdobím rozkvětu bylo pro Pavlov18. století, kdy se vinařství kolem Pálavy opět začalo vracet ke své původní slávě a vinaři si ve svých obcích stavěli sklepy i domy s výstavními štíty. Kromě kostela sv. Barbory, barokního hřbitova ohrazeného zdí s nárožními věžicemi, soch

V  původně  slovanské  osadě  se  už  počátkem 13.  století  začalo  usazovat  zejména  německy mluvící obyvatelstvo, které zde žilo až do poválečného  odsunu  v  letech  1945–46.  V  období po  druhé  světové  válce  do  Pavlova  přišli  čeští občané.  Většinou  mladí  lidé  nepocházeli  jen z  okolních  obcí,  ale  také  z  horských  oblastí Kopanic  z  Bílých  Karpat,  Slovácka,  Valašska  či Vysočiny.

V  padesátých  letech  se  vinicím  začali  věnovat absolventi  z  vinařských  učňovských,  mistrovských a později technických škol, kteří už měli odborné  znalosti.  Současně  se  zakládaly  nové vinice  –  to  už  bylo  na  středním  a  vysokém vedení,  u  něhož  se  dala  použít  mechanizace.

V roce 1967 bylo v Pavlově postupně vyklučeno posledních  27  ha  vinic  vedených  po  starém způsobu „na hlavu“. V letech 1970–1971 bylo vysazeno  40  ha  nových  vinic,  jejichž  celková rozloha  v  roce  1990  dosáhla  120  ha.  Výsadba nových vinic byla ukončena v roce 2004 vzhledem  ke  vstupu  do  Evropské  unie.  V  té  době měla Morava téměř 18 000 ha vinic.